Násilí bohužel k životu patří. Bez něj by nevznikly civilizace, patrně bychom se jako druh vůbec nevyvinuli (pokud jste evolucionisty), nebo zůstali sedět v ráji (pokud jste kreacionisty). Lidé se zabíjeli, zabíjejí a zabíjet budou, dokud budou lidmi. Nemá cenu to zpochybňovat. Logicky se tedy zabíjení objevuje i v počítačových hrách. Kluci si odjakživa hráli na vojáčky a nakonec, co si budeme namlouvat, podstata hry, pokud nejde o budovatelskou strategii, je přežít proti nějakým nástrahám. I Mário likviduje ty, kdo mu jdou po krku. Proto mi principálně násilí ve hrách nijak nevadí. Musí být ale splněna jedna premisa. Totiž fenomén obrany. Jasně že když hrajete nějakou vojenskou FPS, nevypadá to jako obrana. Jenže podstata války je zab, nebo budeš zabit. Takže i když útočíte do nepřátelských linií a kosíte tam vojáky, jste de facto v obraně. Bráníte svůj život v rámci scénáře hry. Nakrásně můžete přitom být útočníkem, jak tomu je například v Killzone 2, kde ať si to omlouváte předchozím útokem Helghastu, atakujete vy.
Z nepřátelských vojáků stříká krev, na které si v Guerrille dali záležet, hroutí se v perfektních animacích. Násilná hra? Kdeže. A tak je tomu v takřka všech střílečkách. Jednoduše uspokojují u kluků všeho druhu vybití testesteronu, dodávají prožitek z adrenalinové záplavy. Problém nastává jinde. A proto začínám tento příspěvek právě trailerem z Call of Duty: Modern Warfare 2. Z mise, ve které jdete a zabíjíte naprosto nevinné osoby, které se nijak konfliktu neúčastní a co je podstatné, nijak se nemohou bránit. Je to obyčejný masakr. Podobně jako kdybychom srovnali válečnou frontu a vyhlazovací akce nacistů. Samozřejmě, někdo namítne, že podobných scén je v televizi nesčetně. Nevím, zda nesčetně, ale jsou. Nicméně v nich nejste aktivními účastníky, nemíříte puškou na člověka, který se snaží odtáhnout do bezpečí zraněného a neprostřelíte mu chladnokrevně hlavu. A ještě jedna glosa. V mnoha hrách, když namíříte na nezúčastněnou postavu, nemůžete vystřelit, nebo když to jde, jste za to tvrdě potrestáni. Za vzor považuji český vojenský simulátor ArmA II. V něm 
totiž zabijete civilista a restart mise. Oblivion například řeší situaci tak, že v případě usmrcení civila je okamžitě zalarmovaná imperiální stráž a kdekoliv ji potkáte, vyjede po vás. Pokud odmítnete vězení. Dokonce i v Grand Theft Auto hrách, které mi za svůj koncept volného zabíjení civilů lezou na nervy, je určitá brzda. Přeženete to, nebo vás spatří policista, a pokud nejste živý god mode, máte většinou dost smůlu. A tady je jádro pudla. Není násilí jako násilí. Tam, kde za zabíjení nevinných přichází trest, je to v pořádku. Bohužel Infinity Ward ve svém Modern Warfare 2 překročili pověstný Rubikon (Carmageddon, Postal a podobné shity neberu vážně). Chápu, že pro mnoho lidí je to vynikající zábava, zvláště pro dětičky, které MW2 hrají nejvíce, protože proč by se rodiče namáhali reflektovat při nákupu na věkové omezení. "Vždyť je to jen střílení vojáčků," argumentuje potomek a pak se ve škole holedbá tím, že už "to letiště vykosil dvacetkrát" a "tý babě dal hedku". Chápu, že to byl vynikající reklamní tah, ukázat "koukněte, co za zakázaný ovoce budete papat". Však se také hra prodává jak housky na krámě. Co na tom, že to žádný zvláštní hit v hratelnosti není, reklama dělá své. Co je na tom všem nejkomičtější? Rodiče nekoupí takový Resident Evil nebo Silent Hill s tím, že hry jsou příliš brutální. Looool. Přitom tam bojujete o život s monstry a zombiemi, čímsi, co v životě nepotkáte. Ale Modern Warfare 2 hraje množství dvanáctiletých. A vybíjejí civilisty. Btw. to už nemluvím o řevu nad špetkou nahoty. Kdepak, bradavku nesmí vidět ve hře ani osmnáctiletí a starší, ale vraždit civilisty, to je přece pohoděnka. Takže vzhledem k tomu, že to Activisionu prošlo, čekám, že se ještě přitvrdí. Do té doby, než zase nějaký magor bude střílet ve škole, obviněny budou hry s tentokráte dost snadno obvinitelnou ukázkou imbecility vývojátů a někdo začne tvrdě zakazovat i Maria. Jen tak dál.
